Vyhledat
  • luciekouparova

Západní versus východní medicína – aneb zachovat si zdravý selský rozum

Aktualizováno: 8. 1. 2020



Poslední dobou se stále častěji setkávám s otázkou, zda je lepší východní nebo západní medicína a hned na úvod vás mohu ujistit, že odpověď neznám a vlastně si ani netroufám v tomto dilematu soudit. Mohu vám ale sdělit svoje bohaté zkušenosti s jednou i druhou stranou na této lavici obžalovaných.


Před několika lety jsem se z úst lékařů západní medicíny dozvěděla, že mám nádor. Do té doby jsem chodila pouze na preventivní běžné prohlídky a lékaře jaksi vytěsňovala. Chřipky jsem tradičně přecházela, ale když bylo potřeba, zobla jsem si sem tam nějakou pilulku z lékárny na bolest nebo na snížení teploty, vypila bylinkový čaj a fungovala dál. Teď ale přede mnou ležela záležitost, kterou by růžová pilulka nebo bylinky ze zahrádky úplně neřešily.


Začaly se ve mně spouštět obrovské strachy, panika a vztek, že mi doktoři diktují život, nařizují, co smím a nesmím a musím okamžitě nastoupit na léčbu chemoterapií. Když jsem se jich zeptala, jestli mi zaručí po aplikaci všech těch chemických koktejlů do těla moje uzdravení, tak jen krčili rameny a odpovědi jsem se pochopitelně nedočkala.


Z tohoto popudu jsem na ně byla strašně naštvaná a přesvědčená, že mi stejně nepomohou. Na základě těchto pocitů paniky jsem tehdy onkologickou léčbu odmítla. Začala jsem sama sebe přesvědčovat, že to přeci musím zvládnout i bez doktorů a začala vyhledávat lidi a instituce, které jsou zaměřeny celostním východním pojetím medicíny. A světe div se, svým naladěním jsem si jich do života přitáhla přehršle. Jelikož jsem nebyla naladěná vnímat cokoli jiného než že západní medicína je hrozné zlo, všichni mě podporovali v tom, že jsem se rozhodla správně, že rakovina je jen výmysl farmaceutických firem a takto se vyrábějí pacienti pro jejich byznys. Že je to jen podobné chřipce a ta se dá taky snadno vyléčit.


Rčení „tonoucí se stébla chytá“ v tomto případě platilo do posledního písmene. Věřila jsem jim každé slovo a poslouchala jejich rady, které byly mnohdy založené jen na úvahách a nastudovaných informacích. Udělala bych naprosto cokoli, hlavně abych nemusela podstoupit tu hrůzu v nemocnici. Úplně jsem změnila jídelníček, začala užívat různé byliny, tablety na pročištění, pila jsem ovocné a zeleninové šťávy, hodně jsem meditovala, přečetla desítky knih a začala pátrat po příčinách své nemoci. Chvíli jsem se cítila jako vítěz a opravdu se mi začalo ulevovat a nemoc se zdála být na ústupu. Měla jsem najednou mnohem víc elánu a chuti do života. Mělo to ale jeden háček – strachu jsem se po celou dobu úplně nezbavila. Jen jsem ho ukryla hodně hluboko, ale dennodenně jsem se s ním musela přetahovat o pozornost. S přibývajícími týdny pro mě bylo stále těžší a těžší ho nevnímat a nepodléhat mu. Po dlouhém rozhodování a s naprostou rezignací a strachem jsem nakonec nastoupila do nemocnice.


Možná moje jednání někomu přijde nepochopitelné a i já s dnešním uvědoměním a novým úhlem pohledu vnímám, jak moje myšlení tehdy bylo lehkomyslné, ale zároveň že byl tento krok asi pro můj další vývoj nezbytný nebo minimálně hodně podstatný. Podstatný pro to, abych si uvědomila, že mám začít vnímat a ne se rozhodovat pouze na základě strachu, naštvání a rozumu.


Onkologická léčba byla náročná, neustále se prodlužovala různými vedlejšími komplikacemi a ukončila jsem ji po sérii chemoterapií, ozařování a operaci až po více jak roce. Vyčerpaná, bez vlasů, ale vyléčená… Hned poté jsem se pustila opět do pročišťování těla a ikdyž mě někdy rozbolela hlava, vzít si pilulku z lékárny bylo naprosto nemyslitelné a raději jsem hodiny trpěla. Za poslední měsíce jsem do sebe dostala přeci takového jedu a zobat další bylo pro mě nemyslitelné. Lékaře jsem opět vypustila z hlavy a každá návštěvě u nich pro mě znamenala jen ztrátu času a energie a naštvání na ně.


Trvalo ještě hodně dlouho, než mi došlo, že lékaři vlastně nebyli mými nepřáteli. Na to jsem si bohatě vystačila sama se svými myšlenkami a pocity. Oni pouze na základě svých vědomostí a zkušeností dělali jen to nejlepší, co uměli a dnes musím s ohromnou pokorou konstatovat, že mi zachránili život. Samozřejmě i dnes vidím, že někteří vlastníci titulu MUDr. by ho měli s okamžitou platností odevzdat, protože jejich arogantní a nadřazený přístup k pacientům je více než nepřípustný. Naštěstí jsem si nastavila, že když už se mám svěřit do rukou lékařů, tak chci ty nejlepší odborníky po všech stránkách a přesně takové už několik let mám. A ikdyž vnímám, že moje tělo je zdravé, tak přeci jen ujištění po každé kontrole, že to tak opravdu je, mi přeci jen dodá spoustu radosti a úlevy.


Říkala jsem si pokaždé před novým vyšetřením, že jsem v pořádku a moje tělo je zdravé, ale rozum se vždycky pokusil moji víru zpochybnit, takže děkuji svým ošetřujícím lékařům, kteří ke mně vždy přistupují odborně a hlavně jako parťáci, kteří se mnou můj stav konzultují a zajímají se.


Před časem jsem se rozhodla pro studium čínské medicíny. Nebylo to z popudu, že bych chtěla vyvracet západní medicínu a zbrojit proti ní, ale potřebovala jsem si udělat odborný obrázek obou dvou směrů, jak přistupovat k nemocem. Rozhodně nechci dělat rozhodčího na jednu nebo druhou stranu, ale díky východnímu pohledu na zdraví a nemoc vnímám spoustu nových informací a příčin nemocí jako takových.


Dnes mohu říci, že děkuji za současnou moderní medicínu, která dokáže mnohdy i zázraky a zachraňuje životy po celém světě. Jistě někdy na úkor toho, že pacient je pod dávkou chemických léků, ale co je v tomto případě důležitější? Zdraví a život, nebo rozum, který si myslí opak? Východní medicína naopak umí nemocem v mnoha případech předcházet a řešit je dříve, než se projeví na těle fyzickém. Řešit je na úrovni energií. Umí velmi dobře eliminovat vedlejší účinky léků západní medicíny a proto si myslím, že oba směry, jak léčit, by měly jít bok po boku jako parťáci a doplňovat se odbornými pokroky moderní medicíny s tisíciletou tradicí z východu.


Za sebe mohu konstatovat, že pro mě bylo nejdůležitější uzdravit se v hlavě a přestat rozumem hodnotit, jestli mi nějaký lékař škodí nebo pomáhá předepisováním nějaké léčby. Naše tělo je velmi chytrý mechanismus, který je nastavený na to aby byl zdravý. Pouze naše hlava, rozumové myšlenky nám v tom mnohdy brání a proto je určitě na místě se při jakékoli nemoci zamyslet nad její příčinou a tu odstranit. Ale ve stavu, kdy vás všechno bolí a máte milion důkazů, že jste nemocní, těžko uděláte nějaké rázné rozhodnutí, že je to jinak. Není to nemožné, ale zbavit se úplně strachu a nastavit si skálopevné rozhodnutí, že se uzdravíte sami, dokáže opravdu málokdo. Proto je na místě si občas vzít nějaký lék na uklidnění nebo utlumení bolesti, aby se člověk dokázal uvolnit a racionálně uvažovat. Samozřejmě nedoporučuji do sebe házet pilulky jednu za druhou jako lentilky a mít problém za vyřešený. V první řadě je potřeba nastavit si zdravý selský rozum a komunikovat se svým tělem, popřípadě zvolit opravdu vhodnou léčbu a terapii.


Pokud máte nějaké zdravotní trable a odkládáte návštěvu lékaře z pozice strachu, že vám nemoc potvrdí, jen sami situaci zhoršujete a přitěžuje se vám fyzicky i psychicky. Mnohdy je lepší se postavit problému čelem a začít situaci řešit, ne před ní utíkat. Řešit ji sami se sebou a s opravdovými odborníky a umět si říci o pomoc. Lékaři nejsou kati a poslové špatných zpráv. Jsou to jen lidi, stejně jako každý jiný. Vždy si ale nastavte, že chcete toho nejlepšího odborníka a to nejlepší řešení právě pro vás.


Lucie Kouparová

20 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše